Když kopce tak kopce

Už ani nepamatuju kdo dostal ten děsivej nápad naplánovat na sobotu kopce :) Plánování bylo jednoduché kouknem do mapy a tam kde budou nejhustší vrstevnice tam poběžíme. Když jsem dorazil na místo srazu tak Honza už dávno běžel . Koukám jak si to peláší pěkně  po rovině no prostě říkám "Honzo do kopců :)" Ale on to pořád rval dál po červené a ukazoval mi záda. Ja se rozhodl že to vemu po zelené to vypadalo slušně. Na ukazately bylo u zelené napsáno "vyhlídka u zlomeného kolene 4km do kopce" To byla výzva .

Naštěstí zelená vedla kousek  stejně jak červená říkám super začátek lehkej aspoň nastartuju tukovej metabolismus :)) Začal jsem stíhat Honzu. Když už jsem ho skoro doběhl volám "za těma borovicema doprava" asi mě neslyšel . Hned jak jsem za třema borovicema zatočil doprava tak mi bylo jasné proč šel rovně :) Prostě měl větší rozum jak já cesta vedla kousek 2% stoupaním ale to se celkem rychle vyšplhalo na 6% . Začlo mi docházet "tohle dlouho nevydržim" .

Honza je ohař jak mě viděl že to rvu do kopce tak mu to nedalo a vzal to hned na rozcesti  tou mirnější  pořád červenou ale nahoru . Jeho 4% stoupání šlo jakoby o vrstevnici pode mnou. Ale jak běžel rychleji nabíral výšku a ješte než jsem se dostal k rozcestí tak byl přede mnou. Tentokráte se role vyměnily já to vzal po vrstevnici a Honza sotvaže vydejchal  zase to nabral do kopce . No jo jak my říkáme  je "Držák" .
K "lamači" což je ono pověstné místo, takové dva nešikovné kameny s mezerou přesně na nohu uprostřed  a oba byly obrostlé vlhkým zeleným lišeníkem což ale na severní straně kopce nebylo nic neobvyklého :) Tak tam jsme radši ani neběžely . Přece jenom to stoupání po těch kamenech vypadalo vražedně .

Nahoru k vyhlídce jsme se dostaly obklikou. Honza dal svojí oblíbenou fidorku a ještě stačil uklidit batohy z cesty. Okolo šel nejakej nervozní turista a řikal to nemůžete nechávat ty batohy uprostřed cesty choděj tu lidi. No nechodili ale přesto batohy skončily hned vedle cesty mezi kameny. Červená značka už ho nebavila taky už byl  dost zpocenej tak si vybral dva žluté proužky a tentokráte on se slovy "Do kopců " vyrazil.

No co budu povídat tolik historek co jsem po cestě vyslechl to se nedá ani publikovat ani zapamatovat. Nejvíc mě ale dostalo vyprávění o jednom běžci o kterém se traduje že je mistr bludných kamenů. Prý běhání s ním je tak nakažlivé že bloudění pak potká i vás. :) Ono na tom něco bylo  . Kecáme kecáme a značky nikde stačilo o něm mluvit a už jsme zabloudily. Nakonec jsme na nějakou značku  narazily a po několika hodinách dorazili k našemu cíly.
 Honza říká dam si to jestě jednou  to bude 80 a jdem  domu . Říkám už ne . Nakonec se nechal ukecat a šli jsme na pivo .
Sepsáno pod vlivem :) A tento příběh není ani z poloviny pravdivý přátelé :))