Mlha přede mnou mlha za mnou

Všude jen samá mlha. Nikde žádná cesta . Nikde žádný cíl kam by se dalo potácet. Bolavá ruka. Splasklá Duše. Ze země trčí jen nesmyslné cedule s napisy "proč?" nebo "měl bys" , "za jak dlouho",  " jako ostatní",  "až tak daleko",  "to si nemůžeš dovolit", "stejně to nejde"....
Jde z toho trochu zima .
Ne nikam se mi nechce .
Ne nic se mi vlastně nechce.
Ani trochu.


Ale žádná mlha není tak hustá když z dálky na vás volají hlasy.
"Nic si z toho nedelej, krize prichazeji, odchazeji, my zustavame.. Je krasne, vem si boty, a vybehni nekam bez cile ven.. "

"Chci tě povzbudit: Přijde čas a bude se ti zase chtít a budeš mít radost a endorfiny."

"Na bezecke ambice kasli, ja taky zadne nemam i kdyz je mam:). proste neco prijde samo, chce to jen behat, postupne, pomalu pridavat a a vydrzet. Ber to tak, ze vsechny ty neprijemnosti jsou fakt jen zkouskou.. Uvidis, ze bude OK a posune se to dal.."

a další .........

Tak jsem šel a  všechny ty cedule v hlavě jsem rozmlátil . Jo třisky lítaly. Koupil jsem si to nejsladší na co sem měl chuť a totálně se přesladil.
A další den už jsem si obul boty.

Mlha začala řídnout aby mi ukázala jak krásné může být babí léto. Jak krásný může být blížicí se podzim. Jak voní les.

Najednou bylo možné začít malovat nové cedule. Začít znova s čistým stolem.
Najednou bylo super stát v obchodě a vybírat jestli si ten bežeckej batoh vemu černej , žlutej nebo červenej. Jen prodavačky nechápavě přemejšlely k čemu bude tomu strejdovy takovej batoh.
Ale ten byl už někde jinde .
V sobotu jsem do něj nacpal věci které ani nebyly potřeba a konečně vyběhl bez ambic bez cíle .

Jo jsem zpátky a DÍKY. :)