Určitě se nikoho nechci dotknout a pokusím se dát si pozor aby se v tom někdo nepoznal :(
Ale tak jak si dneska brouzdám netem tak už poněkolikáté na mě v souvislosti s během (či jiným vice hodinovým náročným sportem) vyskočilo užívání prášků proti bolesti .
To že ve sportu existuje doping to víme všichni a ani nás to nepřekvapuje, že špička v tom dost pravděpodobně jede. To ,že nás u dlouhých běhů (akcí) začne někdy něco bolet zná asi každý kdo si to aspoň párkrát zkusil.
Někdy v minulých letech když jsem poprvé četl o jakémsi delším závodu a jak si na něj jedinec připravuje zásobu růžových tablet se slovy že se to bez toho nedá zvládnout, jsem se tak nějak podivoval ale říkal sem si on to asi někdo jinak neumí . Ale postupem času jsem si začal všímat, že se to pro spoustu lidí stává normálem . Sice to všichni dělají pro zábavu i když třeba ve své kategorii chtějí vyhrát kdo by taky nechtěl ? že. Ale když něco začne bolet tak od toho jsou prášky proti bolesti .Bolest se ztlumí mozek otupí a ono se dá pochodovat běžet a kdovíco ještě dále a dále případně se znova nasype :(.
Nevím asi sem stará škola a říkám si buď to zvládnu vlastníma silama nebo si mám vybrat něco jiného nebo aspoň jindy .
Stojí to vůbec za to říci že jsem něco zvládl sice s prášky na bolest ale dokázal jsem to ??
Asi pochopím třeba někoho kdo si tím zachrání život protože je to jediná možnost která mu umožní třeba sestoupit z hory ale někde kde se můžu kdykoli sebrat a jít na autobus nebo si dát o pár kol méně?
Tak to doufám, že k tomu nikdy neklesnu to radši zůstanu lama která nikdy nic nedokáže :(
Prostě dnes mi to uvízlo v hlavě asi více jak jindy a musel jsem si to napsat :(
Ale taky by mě zajímal názor ostatních co to tu někdy čtou ?
Ale možná už je jiná doba a nikdo se neptá jak si to dokázal ale jen super žes to dokázal.
Tak ať vás nic nebolí aby jste nemuseli řešit volbu :))
Asi tuším, kde Tě to nakoplo, protože i mě to bouchlo mezi oči, když jsem to četl :-)
OdpovědětVymazatSouhlasím s Tebou ... zjišťuji, že mě stále více znechucuje to honění se za časem, za kilometry, za vítězstvím (ať už nad druhými, nebo sám nad sebou)
Jakoby se z toho všeho vytrácelo kouzlo běhu, příjde mi, že je to většinou jen o poměřování si piňďourů a chybí ta radost a ztrácí se nadšení.
To je samé zklamání z nedosažení cíle a samé zranění z nedostatku pokory a přetěžování.
Braní pilulí už to staví do tak absurdního stavu, že se mi moje rozhodnutí (běhat si jen tak ze srnkami) zdá jako nejlepší nápad a nejkrásnější pocta svému běhu.
Ahoj, z gruntu s vámi souhlasím. Zažil jsem asi vše, co bylo zmíněno .... za mlada jsem byl v repre v ploutvovém plavání pod dozorem Svazarmu (kdo nepamatuje ... byl to Svaz pro spolupráci s armádou), ale tenkrát se sypalo jen na nejvyšších postech a tak se nám to naštěstí vyhnulo. V lezení jsem se dostal do vysokých hor a při výstupu na sedmitisícovku jsem měl v kapse takovou tu vystřelovací injekci s efedrinem(fakt brutal ... na dvě hodiny zachrání život a pak bez pomoci je definitvní konec).
OdpovědětVymazatNikdy v životě jsem nevzdal závod, nikdy v životě jsem si nepomohl jinak než hroznovým cukrem a ve 21. století nějakým gelem. Tuhle filozofii nikdy nevzdám, dokud neumřu !!! A kdyby bolest při běhu byla nepřekonatelná, tak to dobelhám opřený o klacek.
Moje slova! Prášky proti bolesti, aby člověk jen tak uběhl víc - to mi přijde jako velká blbost. Jak píšeš - jsou výjimečné situace, ale někteří mají těch výjimek nepochopitelně mnoho. Takže přidávám se do klubu. Když nemusím, nezobu.
OdpovědětVymazatBohužel, někteří organizátoři "sypání" podporují. Například na B7 je analgetikum v povinné výbavě kontrolované před startem. Někteří si pak myslí, že to tak má být a v cíli si kromě času porovnávají i počet snězených brufenů.
OdpovědětVymazatDiky jsem strašně rád že existuje ještě někdo kdo to vidí stejně jako já :))
OdpovědětVymazatJá taky souhlasím všemi deseti. Že profesionálové, dobře, jejich problém, ale hobíci?! Proč, že? Buď na to mám, nebo ne.
OdpovědětVymazatKoukam, ze jsem nejaky clanek minul:)... No to mi posli:)
OdpovědětVymazatTaky jsem ujety s nebranim prasku (asi obecne), proti bolesti si myslim, ze se tim odstrani jedina vazba, kdy mi telo rika, ze nekde neco dre a ze si mam dat majzla:)...
Cukr a sul:) bych asi nepocital.. plus ja si obcas namazu (tedy zvenci) telo konskou masti nebo necim podobnym..
Nejsem olympionik:) zaplatpanbu se ode me zadne vykony a medaile necekaji, abych musel mit nejake dilemma..
Tak at nam to dobre beha.. Mimochodem, zkusil jsi zobat lentilky??? :) 12:)
gumoví medvídci líp kloužou do krku :-)
VymazatU gumovejch medvídků je problém že vyráběj malé pytlíky :))
VymazatSouhlasím se tebou. Brát "růžové" před závodem je doslova a do písmene zhovadilost. Jak se má tělo bránit při zátěži zranění, když člověk tlumí bolest prášky proti bolesti? Nijak - prostě to někde rupne či praskne :-(((( Po nějakém delším běhu, kdy špatně šlápnu, bych to asi jako "první pomoc" pochopil, ale každopádně se snažím to tak nepraktikovat. Běhám přeci pro sebe, svůj dobrý pocit (někdy to i bolí a pocit je víc než dobrý) :-)
OdpovědětVymazatTaky souhlasím. Nikdy jsem nepodlehla kouzlu růžové pilulky. Radši trpěla až do cíle :) A jsem ráda, protože teď když po sobě čtu zápisky, tak vidím, co všechno mě bolelo a z toho si vyvozuji, na co si mám dát teď pozor. Protože na ty špatné chvilky se lehce zapomíná.
OdpovědětVymazatPotřebuji mít odezvu od těla, potřebuji cítit. Jinak může člověk lehce přehlédnout signály, obelstít hlavu, přetáhnout bolest, až pak někde něco rupne ... Ne, prášek fakt jen kdyby bylo nejhůř a to ještě nebylo, páč vždycky může být ještě hůř :)
Taky jsem proti práškům. Ještě tam Endiaron pro případ, že by se z toho člověk jinak po.
OdpovědětVymazatAle docela mě jednou překvapilo, že horolezci berou prášky na spaní. Taky bych asi někde na stěně v bivaku neusnul (já bych tam ani nevylezl) bez prášku, ale trochu mi to pokazilo obraz tohoto sportu/zábavy.