středa 12. prosince 2012

N60 / 3

Kapitola jedenáctá
Čekání na světlo
Šlapeme na Petrov, Třeštibok vyhlídka na kontroliu K8 čas 4:30 Začínáme si stěžovat čím dál tím víc. máme za sebou už půlku a nekonečno před sebou . Těšíme se na světlo. Nejdřív se na jedné straně oblohy začla černá měnit na tmavě modrou . A je to tady už se to blíží.
Těšíme se .Přemýšlím že Pavlík vstává na Říp a Honza už by měl být v cíli.Nic ticho. Nikdo se neozývá. Ale tmavě modrá se mění na načervenalou a zesvětluje. Píp . Máš sms říká mi Lenka a probouzí mě ze stereotypu. To je Honza  říkám lovím mobil a opravuji je to Pavel.
"Jak to jde"
odpovídám "40 máme dře to ale dojdem pomalu"
Pavlik "My už sedíme v busu. Tak se držte"
V duchu říkám díky Pavle.
Je 7 hodin ráno a pomalu svítá my jsme někde uprostřed lesa 9 hodin na cestě (kdoví jestli vůbec máme těch 40 za sebou?) a do cíle daleko.

Kapitola dvanáctá
Budiž slunce 
Stejně jako jsme čekaly na světlo se teď těšíme na slunce  je světlo je jasno ale slunce pořád za horizontem nebo za kopcem já ani nevím.
Zhasínám čelovku a uklízím do batohu, nezklamala  vydržela celých 9,5 hodiny svítit. Lenka na tom byla hůř nabíjecí baterky jsme vyměnili po třech hodinách  trošku brzo říkám no dobrá byly unavené teď tam půjdou kvalitní alkalicky ale ty po dalších 4 hodinách unaveně svítí jen na nejnižší režim a to je na ten led málo :) no máme ještě jedny nic jsme neponechaly nahodě. Honza má rád  western ale já vlastně jsem podobná škola takže taky a to proč jsme měli místo jedněch náhradních baterek hned dvoje vysvětlím. V jednom westernu zase jeden hrdina zastřelí padoucha ale až druhou ranou protože první patrona selhala. Jeho hláška poté ve mě utkvěla protože v naprostém klidu prohlásil "Vždycky střílím dvakrát"  od té doby také často střílím dvakrát a ono se to vyplácí :)) První vrták se zásadně láme v polovině hotové práce. A přesně tak i baterky chcíply (on za to asi mohl i ten mráz)  přesně v půlce očekávané doby výdrže :))
Mluvím o Honzovi a najednou opět  píp tentokráte už píše Honza ,že mu rozmrzl mobil , že doběhl v 7,17 a že čeká na taxi a drží palce. Je 8 hodin ráno děsně se ochladilo fakt nemám chuť vyndat ruce z rukavic.
ale jinak díky Honzo :) Drtíme kopec na panskou skálu na vyhlídku K10 čas 8:40 a 45km

Kapitola třináctá
Krásný sobotní den
Paprsky slunce žlutě kreslí po sněhu. Les hraje barvami. Stejně nemám chuť měnit baterky ve foťáku protože před chvílí když jsme fotily první světlo po 4té fotce s bleskem zhasl (asi pořád ta zima)
Pro jistotu se ptám Lenky chceš fotit ? Nechci . No nedivím se už neřešíme co nás bolí spíš si užíváme  co zrovna chvíli nebolí :)) Ale tohle dojdeme třeba i pozadu .))
Píp zase sms kdo to může být je 9.27 máme za sebou skoro 11 a půl hodiny pochodu naštěstí se otepluje díky slunci. No Leona vstala a píše jako by nám četla myšlenky "že jsme dobrý že jsme došli tak daleko a že drží palce" odpovídám stroze "13km do cile neskutečně se tam těšíme" Ale to sem ještě netušil jak mohou být dlouhé. Leono díky :)

Kapitola čtrnáctá
Nekonečno
Ta cesta nemá konce ale máme další postupovej cíl most v Kameným přívoze tady se dostaneme na druhou stranu a naivně si myslím že sázavská stezka vedoucí podél vody je po rovině :)) Ale ještě tam nejsme střídáme značky hledáme napojení skoro bloudíme ale nakonec už jsme ve vlčí rokli a padáme z kopce. Po stranách balvany vypadá to tu nádherně. Při pohledu na jeden kámen říkám tady se musí dát i bouldrovat :) A během chvilky hned za zatáčkou proti nám vykouknou dva mladíci sápou se proti nám do kopce a jeden nese na zádech postel .)) Ne není to postel je to složená matrace zvaná bouldermatka :)) Lenka říká jsou blázni co tady dělají v  tomhle mrazu jít bouldrovat :)) Nemohu si odpustit poznámku, že kdyby věděli co tu děláme my, že by asi padla otázka kdo z nás je ten blázen větší :)) Nakonec se doplahočíme až za most a odměnou je nám tajná kontrola a krabice s dobrotami .))

Kapitola patnáctá
Kroutí se to kroutí
Hláška "nedá si někdo teplou kolu právě sem jí vyndal z auta " mě zpět vrací do života beru sýr a úžasné slaninové sušenky ta chuť ve mě budí neskutečné pocity :) Doráží jeden samotář který nám pořád šlape na paty a obsluha "a ty si určitě dáš pivo " "jasan"  No není na tom světě krásně ??
No nic už jen podél řeky a jsme doma .
Zrada značka nás tlačí do kopce pryč od řeky. Nějak neskutečně to obcházíme aby jsme se pak k té řece vrátily. V hlavě nám zní  už jen kousek  už jen kousek. Sakra velkej kousek to byl .))
Jsme konečně  u řeky parádní výhledy ale po rovině to není :)) no už tam musíme být . Téměř zklamáni dorazíme a zíráme na ukazatel ještě 4 km . Ale ten šílený pocit, že už jsme ušli daleko víc a tohle obrovský číslo tam vůbec být nemělo .)

Kapitola šestnáctá
Ukradli nám most
Cesta se klikatí chvíli nad vodou chvíli nad skalami na kopci a za každým záhybem už se těšíme že na nás vykoukne most . V jednu chvíli cítím blažený pocit za zákrutou se něco na hladinou zalesklo jo je to konstrukce mostu . Přál jsem si to :(  konstrukce mostu se během chvíle rozplynula v namrzlých větvích nad řekou a my se těšily na další zatáčku . Druhá  pátá  sedmá  devátá a nic. Ta snad není možný . Nakonec jsme totálně vystřízlivěly protože se objevil ukazatel a na něm bylo 1 km do cíle . Tak tohle byl můj nejdelší kilometr v životě  bylo to v hlavě jak říká Honza . Tak strašně jsme se těšily . Poslední zatáčka . A prd zase nic někdo nám ten most zase ukradl :) Takhle jsme prošli dalších aspoň duševně 8 km až konečně se za nevím ani kolikátou zatáčkou ten most konečně objevil.

Kapitola sedmnáctá a poslední
A je to :)
Most ze kterého jsem na konci prázdnin pozoroval vodáky jak v žlutých  banánech sjíždějí poslední peřeje své Sázavy .)) Most na kterém jsme před 7a půl  hodinami stály a málem to zabalili. Most od kterého nás dělila zelená louka prosluněná sluncem. Jaký to byl nádherný pocit :)) Teď jen kousek do kopečka do hospody kde byla poslední pro nás i cílová kontrola. Ještě jeden dům a pak doprava. Konečně dveře od hospody.
Hromada ospalých tváří pohledy přejíždíme po stolech a snažíme se poznat kde je ta kontrola. Nakonec úspěšně objevujeme. Podáváme papír. "jdete dál ?" zní naučená otázka "ne končíme jedeme jen půlku "to nevadí tak příští rok"
V duchu si řikám já teda určitě né  do smrti už nechci o žádném pochodu ani slyšet :))
Dostáváme pamětní list pečlivě uklízíme nejcennější věc a to potem a zimou poničený papír s kontrolami a nakonec usedáme velmi opatrně na dřevěnou židli  k polívce .

A je to !

ps. Ještě jednou díky Olafe

úterý 11. prosince 2012

N60 / 2

Kapitola čtvrtá
Ztracená kontrola 
Od Závisti pokračujeme dále ale ještě než jsme začali padat směrem na Jarovské údolí překvapuje nás tajná kontrola. Konečně se cesta láme a my jdeme první kopec dolu. Jak bylo naivní si říkat kopce dolu budeme běhat :)) Nevím co je větší jestli to, že mám strach abych pak brzo nechcípnul nebo to, že si hned na začátku  rozbiju  hubu. Cesta je lehce namrzlá kameny kloužou  hlína klouže  listí klouže vlastně jediné co neklouže jsou stromy které se občas dají obejmout :)) Jsme dole v Jarovském údolí červená značka a mě napadá, že nás asi čeká ten kopec a šílené serpentiny nahoru ke Zvoli. Taky že jo. Pole se pořád ještě neroztrhalo natolik aby nad námi nebyly vidět lucerny po celé trase. Cik cak cik cak až do nebe .
Uff jsme skoro nahoře. Beru papír s kontrolami koukám kde bude další, na hodinkách mam 11,7 km. A doprčic v iterináři je kontrola napsaná na 10,5 km ale to bylo pod kopcem to jsme museli přehlédnout. Chybějící kontrola znamená diskvalifikaci :( V duchu vyslovuji hromadu sprostých slov . Ale vracet se dolu nechci na to nemám to radši dojdu bez té kontroly. Mezitím co se rozhodujem co dál nás dohaní skupina. Ptám se na kontrolu taky ji nemají. Prý musí být nahoře. Jdeme tedy dál a až nahoře na stromě K4 ona ztracená kontrola není na 10,5 ale na 11,7 km. No to mi teda spadl kámen ze srdce zapisujeme čas 00:30

Kapitola pátá

Nejlepší čaj na světě
 Zase padáme nějakým kopcem k vodě. U vody je děsná zima. Noc se přelomila do soboty a jinovatka na našem oblečení a čepicích nám jasně dává najevo, že se potíme ale hned to mrzne :) Cesta vede po silnici  podél vody až někam k mostu  prej ?
Teď už máme v popisu Vrané nad Vltavou železniční přejezd po červené pak chvilka hledaní napojujeme se na žlutou a jdeme směrem k nádraží. A teď po silnici na Skochovice.Cesta je doznačena vlastními značkami Olafa ala černá turistická značka (mám tušení že jistou roli si zde zahrála i černobílá tiskárna :)))) Nicméně perfektnímu značení není co vytknout:))  Potkávám prvního co se vrací. Má něco s kolenem. No smůla. My jsme zatím v pohodě máme za sebou  15km a trošku nás děsí co přijde.
Noc je dlouhá silnice nudná od vody hnusně táhne. Najednou  před námi auto a spousta lidí .
Kontrola dokonce vidím i samotného Olafa který se sem přesunul ze startu . Vedle auta krabice a na jedné krabici stará dobrá várnice (fakt nevím jestli se to nejmenuje jinak ) velká nádoba s kohoutkem a z ní teče nejlepší čaj na světě.
Diky Olafe :)

Kapitola šestá
A teď kudy ?
Je krátce po půlnoci a  docela neradi opouštíme toto příjemné místo ale musíme. Takže pár fíků do ruky a jde se dál. Vím že podle mapy se máme dostat do místa kde nevede ani žádná neznačená cesta směrem nahoru . To sem zvědavej co nás čeká. No to co přišlo stálo opravdu za to . Před námi se postavil prudký kopec a černé Olafovi šipky ukazovaly tudy rovně přímo nahoru . To si dělá srandu ? Nedělal takže jdeme,  občas po  čtyřech . Možná dokonce víc po čtyřech . Ve světle čelovky se občas zablesknou hrany skal. Vůbec si radši nepředstavuji co je kousek pod námi a co by se stalo kdyby někdo uklouzl a padal doprava :) Nahoře nás čeká K6 fixem zapisujeme 1.50 ráno.
Nakonec vylézáme nahoru a napojujeme se na červenou směr Libřice a Davle nádraží. Tady už to trošku znám opačným směrem jsem to párkrát běžel do Prahy takže přesně vím co přijde . Tady by se dalo i běžet. Ale nikdo nemá chuť ani já ani Lenka.

Kapitola sedmá
Znalci mají pastelky
Potkáváme dvojici na kterých je jasně vidět že podobnou věc nejdou  poprvé . To co obdivuji nejvíce je že u každého řádku seznamu trasy mají vybarvené barevné okénko podle barvy značky po které máme jít . Říkám dobrá příprava :) Úsměv a odpověď "to musíte sebou mít pastelky :))"  Potom jsme je potkali ještě párkrát a musím uznat že tento trik velmi zjednodušuje bloudění. Já pořád  koukal do textu jestli v tom řádku je napsaná žlutá  červená nebo modrá a přitom stačilo málo :)


Kapitola osmá
Kdo to za mnou funí
Krajina posypaná sněhem. Lenka zase chvilku táhne mě šlapu za ní myslím jen na krajinu kolem nevím proč se mi najednou v hlavě vybavuje Jack London Aljaška, zlatokopové, vlci . Poslouchám dusot svých a Lenčiných nohou a do toho nějaký divný zvuk. Zpozorním né není to chrastění něčeho z batohu. Za mnou něco funí. V hlavě zase bleskne "London" "Aljaška" "Vlci" . Fakt za mnou funí něco jako zvíře. Nevěřím tomu ale pořád to slyším a blíží se to. Otáčím se a ve světle čelovky se rozsvítí dvě zelené baterky.
Chvilka napětí ze tmy se vynořuje psí čumák ale za ním hned na popruhu dívčina :)) Nakonec se dovídáme  že on jde jen půlku a ona že se chystá pokračovat na zbytek trasy sama aby si napravila loňskou reputaci. Z hlasu jí zní velké otazníky které ale přehlušuje velké odhodlání.

Kapitola devátá
Každý má svůj příběh
Tak jako tenhle, už můžu říct pochod (protože vím že na běh nemáme) píše náš příběh, tak jak časem potkáváme další skupinky, dvojice a jednotlivce tak začínáme číst i jejich příběhy :) Otec se synem . Otec štíhlý v elasťákách bez známky únavy vede dvojici občas i poklusává. Syn dá se říct že vlaje za ním nemluví . Sešmajdané boty a nejistý krok sice naznačuje, že něco takového jde poprvé . Ale to ostatně i my :)) Přesto stíhá nedá se zahanbit a dokonce někde před koncem naší půlky nás naposled předbíhají a ukazují nám záda. Děvče s kilovou nabíjecí baterkou v ruce (z Polska my ji kdysi podobnou přivezla máma a hodí se fakt na chalupu nebo do sklepa) Docela by mě zajímala co dělala po té co se jí baterka vybyla. Trojice asi maďarů skoro sem jim nerozuměl ale turisté protože v klidu šli a neběhali. Jednotlivci různého ražení a oblečení . Sporťáci už jsou dávno vepředu ty už nám dávno utekly :))

Kapitola desátá
Skoro půlka půlky
Cesta je pořád stejná jen hodiny nám odtikávají naše metry chvíli do kopce, chvíli z kopce . Už to není jako na začátku, už se to zhýčkanému tělu nelíbí a přestože nějaký ten půlmaratón máme za sebou čas udělal své a  tělo začíná naznačovat "Hele a fakt to myslíš vážně" Lenka si trošku začíná stěžovat na kyčle mě zase tuhnou kolena. Občas poklusáváme aby jsme rozbily stereotyp ale jde to čím dál hůř. Blížíme s k další kontrole a krizovému místu v Pikovicích . Je zde kontrola ale není to cil na to budeme muset ještě obejít pěkný kus krajiny kolem Jílového pěkně dozadu aby jsme se vrátily ke Kamennému přívozu přešly most a  sázavskou stezkou se vrátili zpět do Pikovic tentokráte už do opravdového cíle ale to až za dlouho a dlouho.
Pořád je noc  hodinky ukazuji 3:25 zapisujeme kontrolu K7 a užíváme přítomnosti občerstvovačky .
Ještě nemáme ani půlku za sebou ale máme toho plné kecky :) asi oba stejně. Nebýt to organizovaná akce  jistě by jsme přehodnotili své záměry sklaply křídla a šli na vlak. Jenže tohle je půlka půlky většina kolem nás  jde celou trasu  takže oni jsou ve své čtvrtině ne tohle musíme zkusit proto tady jsme zjistit co v nás je a také kdo z koho :))

ani nevím zda mám zejtra uveřejnit jak to dopadlo ?

pondělí 10. prosince 2012

N60 / 1

Kapitola první
Kde se vzal tu se vzal byl tu nápad
O nějakém závodě na konci roku jsem přemýšlel už od jara. Ve hře byl hlavně Koloběh ale jeho termín přímo kolidoval i s Pražskou stovkou o jejíž části jsem přemýšlel již loni. Nakonec jsme s parťákem na Koloběh takticky prošvihly registraci a dá se říct, že jsme unikly hrobníkovy z lopaty. Takže nakonec tu byla  ta Pražská stovka ale ta byla i loni a taky sem tak dlouho váhal až jsem zaváhal. Naštěstí jsou mezi námi ti kteří moc neváhají. První kapky přinesl Honza když i přes množství práce nakonec nevzdal a naplánoval Noční 60ku. No a poslední kapku tomu dala dcerka Lenka která mi na ICQ napsala

Lenka: http://www.dalkovepochody.cz/ps.htm co ten nocni dalkovej pochod ?
já: nevim spis sem to odpiskal
Lenka: asi lenost a strach z te dalky
Lenka: a sam to vis nic moc
Já: copa  prestava te bolet koleno a mas roupy ?
........

no takhle nějak to začalo :))


Kapitola druhá
Jdeme na start
Zaregistrovali jsme se zaplatily a začali chystat. Sledování vývoje počasí nás strašilo i ve spaní. Bude mráz. Zase to má jistou výhodu že nebude pršet. A co udělá mráz s unaveným tělem po třeba 10 hodinách to bylo ve hvězdách. Srandovní byla trosku Lenka když prohlásila já čelovku nepotřebuji odejdu to s baterkou v ruce :)) No super to si klidně vezmi tu s tou klikou co máme a nemusíš tahat ani baterie :))) Budeš si celou cestu točit klikou :))  (nakonec jsme tuto baterku braly jako záložní a Lenka měla novou čelovku). Pátek jsem strategicky zvolil dovolenou na poslední nákupy potravin a relaxaci :) Odpoledne jsem vyrazil na registraci s tím že ji vyzvednu vrátím se domu a na start vyrazíme tak akorát aby jsme tam nemrzli:))

Registrace se moc nevydařila :(  Asi nestíhaly takže se vše asi o hodinu zdrželo a ve finále jsme dostali pouze startovní listinu s popisem trasy která se jistě dala tisknout z internetu a potvrdit třeba na startu. Nakonec stíhám zpět domu ještě chvilku klídek a vyrážíme. Do bráníka dorážíme v 21.40 . Honza volá že sedí v hospodě  ale tu už nestíháme snad se potkáme na startu . Startuje se hned za tunelem . Lidi, čelovky, foťáky, hůlky blikačky a do toho "pět" "čtyři" přidáváme se "tři" "dva" "jedna" "Start"
A je to tady :))


Kapitola třetí
Jako světlušky
Startovní pole se pohnulo. Honzu jsme asi prošvihly co se dá dělat. Vyrážíme rychlým krokem s ostatními co  nezačli běžet. Čeká nás 60km (Olafových  takže snad to nebude o moc horší  :))))

Prvni 4km jsou po rovince až ke zbraslavskému mostu a pak hned první zahřívací kopeček kolem kaple na závist po žluté. To znám, dokonce v tom kopci mam svoje ztracené plíce když jsem se to pokoušel jednou běžet s Pavlikem. Jo plíce jsou za pátym dubem jak se to točí  doprava :)) Ještě nejsme ani  u mostu a už vidíme jak se v kopci kroutí had světlušek a některé jsou  už až nahoře . Šílený oni snad běží :)) No my to jdem někde na chvostě a o běhu nemůže být ani řeč. Na závisti je první kontrola a nám už není teplo ale vedro i když venku je kolem -6 stupnů. čekáme frontu na barevný fix a zapisujem si první kontrolu .
Blíží se půlnoc a nebe je plné hvězd.


a pokračování zítra.

neděle 23. září 2012

Brdman půlmaraton

Takový super den se nedá naplánovat  ten se musí prožít.
Všechno to začalo až ve čtvrtek a to docela nevinně . Prohlížím běhej.com a do oka mě trkne článek "Maratonci jedou do Ostravy, brdmani končí půlkou a na vrchaře čeká Žalý" 
Hele brdy ty mam rád co se to tam děje. Terénní půlmaraton na 3x7km okruh to vypadá pěkně . Přihlášení na místě cena víc než lidová :)) Kontrola počasí pohoda super tak mám plán na sobotu. No přece tam nepojedu sám  začínám rozhazovat sítě . Ale je to slabý. Pavel stěhuje švagra. Honza má zase nějaké výročí jak on to pořád dělá :)) Někdo si jede na kafe do Vídně :)) No co  pojedu sám.
Poslední pokus na Pavla " hele máš šanci mi nadělit jedno kolo " :))  Tak to je výzva a vypadá to že to zabírá  :)
Sobota ráno zamračeno hlasim super bude pršet nikam nejedem. Pavel je tvrdák "na to zapomeň"
Start je naplánován na 14:00  dorážíme v 12:30 a při registraci jsme zatim mezi prvními na obloze černej  mrak  mrholí počasí na prd na kraťasy je skoro zima. Fasujem čísla která ještě nepřekročila počet ani 50. A to registrace konci za půl hodiny . Ale tady se na to asi stejně nehraje :)

13:30 pořád mrholí vypadá to na trvalku tak to se jim ta předpověď nepovedla :(  Jdem se převléci do auta.

13.45 poskakujem před startem obloha je komplet šedivá no co se dá dělat .
Občerstvovačka vypadá dobře zásobená a bude k dispozici každe kolo . Na startu je hodně lidí  to pořadatelé nečekali došli jim i čísla někdo má  i napsané číslo na ruce. Počet učasníků se blíží rekordní 200stovce. Někdo nás varuje  že na trati potkal pár žihadel rozvášněných sršáňů . No to bude sranda.

13:55 přestavá mrholit
Pořadatel nám vysvětluje že trať je značena bílou moukou (šipkami) a že tohle je  nejšetrnější ke zviřátkům ale i k hajnému :)) Nakonec prej i zviřátka z toho našeho závodu něco budou mít :))

13:57 nebe se trhá to neni možný

14:00 prásk  a my startujeme  za slunného dne modré nebe no to je jak z pohádky. Jen orosená tráva nám připomíná že takhle pěkně nebylo od rána :))
Profil trati  naznačoval že by to s těmi kopci nemuselo být tak strašný. Vybíháme po louce do lesa tempo je dost vysoké. Všichni letí jak kdyby jim šlo o život . První kilometr a tempo kolem 5:30 . Tohle tě zabije frajere jestli se nevzpamatuješ :)) Naštěstí se prihlásily zanedbané potřeby a já musim ke stromu v lese . Jednim okem sleduju jak moc lidi mě utiká. Jsem znova na trati teď už jsem mezi svejma  tempo se trošku  umoudřilo a my stoupáme na první hrbolek. Z kopečka to jde dobře .

Pasáž s kameny tak tady si rozbiješ tlamu jestli nebudeš dávat bacha . Kotníky si užívaj tady se teda flakat nebudou :)) Blížíme se k odbočcce v protisměru míjíme ty co už nám o hodně utekly otáčka  je kusem lesa pěkně  přes kořeny ale na kamení to nemá. Z mechu na nás koukají dva klouzci . To budou mít letmí houbaři z krče radost  jejich  hezká trika sem na startu nemohl  přehlédnout :)) Vracím se k odbočce a ok. Koukam že sem také spoustě lidí utekl super dneska nebudu poslední .)) Tempo je dost vražedné ale uvidíme dneska chci závodit tak co:)) 6km klesáme lesem a vracíme se . Už je slyšet zvuky ze startu. Kousek po asfaltu doleva a jsem u občerstvovačky  dokonce hlásí mé jméno všechno maji pod kontrolou dostavám pití beru kus banánu ale není čas se přežírat a mažu po louce zase do lesa a začínám druhé kolečko. Trať je parádní .
Už teď se ten dnešní den vydařil. Pole prořídlo na klikatých usecích běžim sám .Pokud je to rovnější vidím pár lidí před sebou. Zase se to vlní nahoru držím své tempo a opakuji si "kopce dávaj sílu" na horizontu chodič  to je šance . Za chvíli mám první kousek :))  Zase nikde nikdo. Rozcestí kua kudy jsme tady běžely  hledám po zemi stopy mouky ale ty sou pořad docela vidět  je to jasné vlevo :))
Najednou slyším za sebou funění . To vypadá že mě honí medvěd :)  No naštěstí to je vedoucí závodník  který běží své poslední kolo a na 9,9 km mě předbíhá . Kontroluju čas do kontroly zbejvá 4 km a nejlepší je že pokud udržim aspoň trošku tempo  Pavlík už mě nedohoní a v tomhle závodě mě nepředběhne
To je výzva . To mě dává sílu . Předbíhá mě další a další závodník . 13 km do kontroly mam necelejch tisíc metrů a Pavel zatím nikde. Vydrž to stojí za to .  Asfalt a par metru ke startu teď už mu uteču  i kdybych měl chcipnout :)) (později jsme z výsledovky zjistily že jsem zde dokonce měl 2 minuty náskok tedy jistota - dobře že jsem to nevěděl)

Poslední kolo smutně vyrážim a závidim těm kteří už to mají za sebou :)) ale nedá se nic dělat  za chvíli to dám taky. Přede mnou  se občas mihne  oranžové triko. Hele on jde . Né on zase běží.  Najednou mi něco bzučí za krkem podle zvuku jsou to aspoň tři kousky . Něco mi křidlem brnklo o krk . Zrychluji i když je to do kopce :)) Vrtulniky začínají utichat koukám na tepovku naštěstí se to láme a můžu i vydejchat. Oranžové triko je najednou blíže . Žačínám vést dilema zda je to chlap nebo ženska :)) Naušnice je to ženska. Vlasy je to asi ženska. Ramena je to asi chlap . Pod trikem  nic nemá to bude určitě chlap .)) Zase chvíly jde . Zase běží. Toho asi nedám :(  17km konečně dobíhám jdoucí tričko :)) "poběž to rozdejcháme"  nechávám  ho rozběhnout běžíme spolu a plejtváme vzduchem na občasné mluvení . Nechápu že pořád držíme 6-6:30 a u toho občas trhaně mluvíme .Drži tempo už nechodí a já díky němu taky super tempo . Táhneme se navzájem . Nejdřív nám jde naproti jeho známej chce snáma běžet zbytek ale my to docela drtime a jeho  berou křeče. Kilometr před cílem nám jde naproti Pavel . Už z dálky hulákám nedal si mě, nedal si mě :)) Mám děsnou radost. Poslední asfalt přidáváme ale běžíme společně oba na max ale nikomu se nechce vítězit :)) Současně probíháme cilem . Tisknu mu tlapu . Bez něj bych ten konec v tomhle stylu nedal :))
Pak už přichází jen samá pozitiva  pivo  klobáska vyhlášení Pavlík byl 6stej ve své kategorii super  já nebyl poslední ani předposlední .

A poslední perla na závěr čas pro Honzu kterej nebyl  se povedl na 2:12

A jak už jsem říkal na začátku takovejhle super den se nedá naplánovat ten se musí prožít .

středa 5. září 2012

Černá je dobrá :)

Tak se rok s rokem sešel. Dozněly zvuky sanitek . Odřely se staré červené nápisy před Žlutými lázněmi. V duchu mi zůstal pocit masového běhu kde nejde o rekordy a kde bylo děsný vedro. Bílé tričko s gumovým  nápisem mi visí na ramínku a je mi líto ho vyhodit. Stejně vím, že ho nikdy na sebe už nevezmu  je prostě k ničemu.

Letos teda né. Jednou stačilo (jo batůžek byl dobrej ale jeden stačí) .
Z internetu na mě blejská nové zelené logo . Zelenou já rád :)
Ze  všech stran se slyším " ty nejdeš " ? " ja jdu s dcerou, já se synem já taky ..  No teda všichní tam budou . Asi zelené tričko a batůžek . Jasan jdu taky nohy už mám v cajku tak ať se snažej .
Číslo je jasný jen ten nápis. Hele co kdyby to triko  bylo dobrý a dalo se nosit i na běhání . To chce něco uderného ať se stím dá běhat. Nakonec vyhrává hláška "Rozpouštím sádlo" ať se taky ostatní pobavěj :))
Teda snad lépe zvládnou vodu ale uvidíme.

Jaká barva je nejlepší na sluníčko ? Jaká barva je nejlepší na konci srpna ve 14.00 na běhání ? Jaká je šance že bude ošklivo ?? Jaká barva bude nejlépe vypadat v davu lidí ??
Takové  blbé otázky.
Zeptej se radši na .
Na čem se nejlépe čte bílej text ? Jaká barva bude běžcům ladit s jejich kalhotama. Při jaké barvě nejlépe vyniknou barevné čepice ?

Najednou mi Pavel říká. Už se ví jaká budou trička . Černá. To si dělaš pr...  Nedělám.
No hned druhej den mažu vyzvednout startovní balíček. Evidentně nejsem mladá holka tak mi jeden mladík naloží do náruče nějaké letáky  čip pak i tričko. Spadnul mi čip . Shýbám se z trika mi padaj nejaké poukázky. Nějaká taška by nebyla ?? Neochotně štrachá pod pultem a vytahuje oranžovou idelitku . Je to vše ? Táži se . Jo ještě tady krém aby jste se nám nespálil. Kua cejtm tu ironii jenom já ??
Doma hned rozbaluji . Kontroluji . Potisky ale jo to jde celkem šikovné dát nápis dozadu aspoň bude co číst. Třeba až nebudu moct a bude přede mnou někdo s trikem "Pridej prďtka přidej" tak to povzbudí :)
Material je slaboučkej jemnej no paráda pokud bude pod mrakem bude to super .

Sobota ráno. Né nešel sem běhat jako někdo :))) Teda vlastně jo ale jen v počítači tam z toho bolej jen prsty a zadek od židle :)) Jejda vypínej  ať seš tam včas .))
U železničního mostu  hodlám přestoupit . Naivně cěkáme na tramvaj (prej budou posíleny ) . Jo tramvaj  přijíždí, totálně přeplněnej jen jeden vůz. Asi řidič dostal buřta aby posílil :))))
No nic nastává 2km zrychlenej přesun. Nejsem sám. Aspoň zahřeju nohy. V protisměru se pár běžců už rozbíhá  to budou asi  závodníci :)) (mě by to zabilo)
Žluté lázně jedním slovem bordel :((  zvenku zatarasenej chodník du tedy k šatnám vnitřkem . Už chápu ty co se venku převlikaly na trávníku před areálem. V té nejjušší uličce nejdřív hromady lidi na záchody pak na batohy na zbylém metru se dva proti sobě jdoucí pruhy snaží prodrat každý svým směrem. Do toho Tů Tů sanitka si tudy čistí cestu . Není skoro kam uhnout, uhybám zrcátku a uvolněným pruhem se snažím dostat co nejdál. Lituju že sem nepřijel už oblečenej .

Uff už mám bílou pásku od batohu teď jen záchod naštěstí  už je jen 10 minut do startu a tak největší tlačenice ustoupila ale stejně říkám to  nestihnu :))
Hotovo jdu na start hledám žlutou vlajku ale potkávám Leonu nikoho dalšího sem ze známejch už nezahlíd. Najednou někdo s barevnejma vlajkama koridoru mizí směrem ke startu . Že by už bylo po závodě . Není  všichni tu stojí.

Jeden veliký černý dav jen barevná čepice ruší stereotyp. Začíná mrholit ale to se nám (mě) běžcům líbí v tom se suprově poběží. Jen podle řevu poznáváme že bylo odstartováno a po 6ti minutách se dostáváme  ke startovní bráně a rozbíháme. Rozhlížím se . Honza nikde . Bubo nikde . Pavel nikde :)
Jana vedle Leony má výraznou zelenou čepici. Super mám svého vodiče.
Stejně ji po chvíly ztrácím v davu . No nehoním se ale říkám si hodina by byla dobrá.

5km 32:30 a sakra nějak sem se flákal musim to rozbalit . Trošku přidávám otáčky ale přece jenom  ještě 5 km má můj respekt.
3km Zkus to napálit stejně  vo nic nejde aspoň si to zkusíš. Plyn letí k podlaze a sádlo chytá setrvačnost :)
Panečku na chvost je to dost rychlé (asi 5:00 - 5:30) začínám předbíhat.
Mrholí . Přede mnou mírnej kopec dolů na nábřeží pod most a mokrá dlažba. Tady by to stín rozbalil. Činím totéž a říkam uklozneš a letíš až do vltavy . No Stin my držel palce předbíhám další spousty lidí .
Makám . Tlačim to. Hledám nějaký povzbuzující nápis. Nic extra nevidím. No nic v duchu pronáším "vydrž prďka vydrž" a už sem v cíly . Uff mam to za sebou mokré triko nalepené na tělo (být bíle bylo by to super miss mokrá trička - škoda jsou černá :(( ) Hodinky ukazujou pruměrku 5.59 a já su spokojenej .
Byl to prostě vydařenej den :))

úterý 21. srpna 2012

Ochutnávka

Tak tu máme pořádný teploučko.
Blíží se nám Nike běh a já už si dokonce byl pro pověstné černé startovní triko. Po loňských zkušenostech  s vedrem  pořadatelé zvolili novou barvu triček ale černou tu čekal málokdo :))
Ale uvidíme  materiál je velmi tenounký a vzdušný a potisky přijatelné :)
No ale o tom to vlastně ten dnešní zápisek není.
I když trošku taky je . Je to o vedru a běhání.

Na dnešek pondělí hlásej rekordní teploty . Všude varujou, že budou překročeny teplotní rekordy.
A tak jako serfař čeká na svojí vlnu i já sem si říkal to je moje příležitost si vyzkoušet jaké to je běhání v extrémních podmínkách . Jeden závod je vyhlášený svými teplotami a ne nadarmo je považován  za jeden z nejtěžších. Proč si tedy nezkusit malou ochutnávku v lepších  podmínkách i když  u nás  extrémních. Ano ráno sem si zabalil batoh (vzor12) a odpoledne poběžím z práce.
V práci pohoda klimatizace dělá svoje a ani netuším co je venku. V poledne vykouknu ven ale horký vzduch z pece mě zase zatlačí dovnitř. Koukám na předpověď ano teplota stoupá a v 16,00 bude TOP :) 40st :))
16,30 kontrola vodu mám (a dneska bude asi potřeba) a vyrážím.
Start je značně nesportovní tělo reltivně vychlazeno na 26st . Ale stačí pár minut a horký vzduch dělá svoje.
Jo na sluníčku je docela šílené peklo. Po dvaceti minutách se mi poprvé začíná vařit krev :)
Nechápu jak v těhle podmínkách může někdo běžet celej den. Zkouším vodu ale ta se okamžitě se syčením odpaří z patra .) Konečně se tělo prohřálo. Stačí trošku přidat a tepovka letí nad 160 což dneska je moje maximalní hranice. Za ní je pásmo zatmění. :) Kde a jak vysoko to jsem radši moc důsledně nezkoušel .
Dneska dokonce byla super vysoká setrvačnost tepovky . 160 rikam vydejchám přejdu do chůze a ona si tepovka letí dál a až po chvíly chůze se zastavuje na 168 a neochotně zase pajdá dolu:)
Stíne kde jsi :) Stín je dneska můj nejlepší kamarád . Možná taky jen díky  stínu který se občas někde vyskytl jsem to přežil. Fakt to nechápu jak se v tom dá běžet déle, rychleji a dále ?
No přiznám pár okamžiků na hraně se zatměním sem zaznamenal :)) ale jak jinak si to vyzkoušet co snesu :)
No třeba se to na nike bude hodit.
Domu dorážim stylem 30s pomalej běh 90s chůze a finální kopec jsem si řikal přece nezastavím i při chůzi abych to přežil (jen sem zpomalil) takže mám osobák v rychlosti a to 15min/km.
No přežil jsem . Extrém jsem si lehce ochutnal a k běhání za horka získal patřičný respekt :)
No nezkuste si to když takhle teploučko je jednou za pár let :)

ps: večer když v telce vysílaj zprávy o  extrémních teplotách a dosažených rekordech se  usmívám.
Hlasatel hlásí horko vrcholilo kolem 17té hodiny . Lidé by neměli na sluníčku dělat žádnou fyzicky náročnou činnost .  ... no prostě v duchu zářím, totiž já pako v tom přes hodinu běžel :))





neděle 12. srpna 2012

Živého mě nedostanou aneb se sanitkou v zádech

Tak je to tady žebrácká 25ka.
No od posledního zranění mam nejdelší běh 17km žádná sláva. Prostě nebude to zadarmo.
Neděle ráno  nějak si to nechci připouštět ale už počtvrté jdu na záchod :)) Jedu s Pavlem a podařilo se mi ukecat i Leonu .
Konečně mě prozvání Pavel je před barákem. Seběhnu dvě patra a uvědomuji si že nemám boty  ouha takže zpět .


Dojeli jsme přihlásili a už čekáme na start.
Rána jak z děla až se mi málem zastavila pumpa :)
Začátek je děsnej  běží se dvě pulkilometrová kolečka a pak teprve na trať. Jenže  ti šílenci vyráží jak o život . Hned  po průběhu prvním kolem nás vytroubilo vodící auto a předběhli nás první běžci. No první kilák za 6minut uff to je děsně rychlý na 25ku (aspoň tu mojí). No vybíháme do kopců a nějak všíchni běží jak k ohni nebo já sem pomalej. Leonu mám kousek za sebou a mam pocit ze tam  jestě pár lidi je. Jedu si své tempo neohlížim se .

A pak se to stalo slyším auto.
Jede pomalu nechce mě předject.
Divný.
Přece se neotočim :)
Ale jo nevydržim to je to dost nepříjemné.
Jejda sanitka .
Zpomaluji a ptám se. To už sem poslední ? Jo prej sem :( Dovídám se že ta v oranžovém co běžela za mnou to vzdala . :(
4 tej kilometr jsem celkem v pohodě tohle mě nezlomí :)


Běžim a ta mrcha mi visí na zádech
Podařilo se mi předběhnout jednu pani tak aspoň mi nefuní na záda tak zblízka.
Už je mi jasné jakej bude zápisek na blog "se sanitkou v zádech"
nebo "sanitackej vodič "? Uvidime cesta je dlouhá.
Přede mnou téměř pusto sem tam se někdo mihne když je dost daleko vidět :)

Sanitka má výdrž vypadá že jí neutečem.
Drží se nás jak klíště.
Konečně 10km a první občerstvovačka.
Své umístění komentuju .Nikam nespěchám je to ještě daleko .
Pani mi utekla .
Terén se rovná.
Mrcha sanita mi dejchá na záda .
Chvilemi mam pocit že mě zbytečně tlačí  radši si hlídam tempo a spomaluji . Zpomaluje taky .
Nedá se nic dělat asi se stávám vodičem sanitky .

Občas už to nevydržely a popojeli dopředu .
To příjemné ticho nikdo mě nehoní.
Ale vzápětí je mám v zádech .
Pořád se ptaj zda nemám žízen a zda sem v pořádku .
Tady už jde o víc.
Tak jim říkám živého mě nedostanete :))

Občas vidím pána v černém. Už chodí  ale to já taky :)
Ale dotahujeme ho
Nakonec ho předbíhám a pak zase on mě  střídáme se Sanitka nám  funí na záda . Najednou zpomaluje. Řikám  vydejchame a dojdeme to do cíle je to tak 8 km. Chce to vzdát . Pojd nevzdávej to,  to dojdem. No vzdává asi mu bylo blbě . Takže sem zase poslední a zase mi funí na záda.

Občas přecházím do kroku se slovy čekám na vás aby jste trefily docíle :)
už je to docela z kopce ale přichází další průšvih  a to sou náběhy na křeče. Zpomaluji jakmile přijde křečokrok (pracovní název pro stav kdy  je to s křečí na hraně)  Teď ne  . Jestli mě vezmou  křeče tak mě určitě seberou . Naštěstí se na mě nemůžou koukat tak jedou přede mnou a tahnou mě je to příjemnější.
No když vzpomenu na "Holubi se vracejí i tramvají" tak sem byl tomu dost blízko nebejt to závod tak to na 18tem zabalim a jdu domu .
Jenže závod to je teď už nejde o čas teď už jde o sanitku aby trefila do cíle  přece je tu nenechám na pospas kojotům a jiným šelmám :))
Poslední kilometry jsou očista ale vzpomínam  na Stina na Honzu na Pavla. Ne  to jim nemůžu udělat :)
Cíl. Konečně . Nejdřív já  pak sanitka .
A to je konec odcházím umřít do houští :))